Stromy s úzkou korunou

Sloupovitě rostoucí stromy se vyznačují jednou velmi zajímavou vlastností – přirůstají do výšky mnohem více, než jsou schopny růst do šířky. Možná to vypadá jako nevýhoda, ale je to přesně naopak. Stromy s úzkou neboli sloupovitou korunou se vejdou i do míst, kam mají běžné typy stromů vstup navždy zapovězeny.

Sortiment úzce rostoucích stromů není příliš široký, ale čas od času se objevují nové odrůdy, které se touto vlastností vyznačují. Orientaci v odborném názvosloví pomůže znalost několika slůvek, která na tuto skutečnost upozorňují. Pokud se za odborným jménem rostliny nachází slůvko fastigiatum či columnaris, znamená to, že se příslušná odrůda dřeviny vyznačuje sloupovitým vzrůstem. Podobné vlastnosti ještě může charakterizovat slovo erectum, což znamená vzpřímený, nebo strictum – sevřený, obvykle velmi úzký. Neexistuje žádné pravidlo, že každá dřevina úzkého vzrůstu musí být označena jedním z těchto výrazů, ale znalost těchto čtyř slůvek může být někdy velmi užitečná.

acerAcer platanoides ’Columnare’

– javor mléč; javor mlieč Tento javor vyniká kompaktní, úzkou korunou, která má v mladém věku přísně sloupovitý charakter růstu, později se mění na tvar mírně oválný. V našich podmínkách může dorůstat do výšky kolem 12 m, těchto rozměrů ale nedosahuje příliš často. Šířka koruny v optimálních podmínkách dosahuje 3–4 m, proto se výborně hodí jak do užších ulic, tak do malých rodinných zahrad. Je to nenáročná dřevina, která poroste v každé průměrné, ale dobře propustné  půdě. Na podzim se často vybarvuje do krásných zlatě žlutých odstínů.

PrenusPrunus serrulata ’Amanogawa’

– sakura Sakury jsou velmi rozmanité stromy, odrůda ’Amanogawa’ se vyznačuje velmi štíhlým tvarem, roste relativně pomalu. Dorůstá do velikosti kolem 4–6 m. Barva květů může být mírně proměnlivá, od sladce růžové až po čistě bílou. Odstín záleží na stadiu kvetení i aktuální teplotě. Za velkou výhodu se považuje sterilita květů, takže tato odrůda nikdy nevytváří plody a nijak nemůže znečišťovat chodníky, či prostor pod korunou. Na podzim se často vybarvuje do expresionistických odstínů oranžové až červené barvy. Potřebuje dobře propustnou půdu na slunečném stanovišti.

Carpinus betulus ’Fastigiata’

– habr; hrab V raném stadiu života velmi úzký, sloupovitý strom. Později pomalu přestává růst do výšky, ale mírně pokračuje v růstu do šířky. Starší stromy vytvářejí velmi pravidelnou, půvabnou korunu,
která připomíná silně zvětšený plamen svíčky – v dolní části se mírně rozšiřuje, směrem nahoru se pravidelně zužuje. Velmi dobře toleruje případné tvarování, čímž se jeho úzký vzrůst může ještě více podpořit. Pokud se nechá volně růst, může dorůst do velikosti kolem 12 m. Této velikosti ale dosahuje až v úplné dospělosti a za poměrně dlouhou dobu. Tato odrůda habru je také velmi vhodná pro založení živých plotů, které dosahují přirozené hustoty i bez velkých lidských zásahů.

fagus-sylvaticaFagus sylvatica ’Dawyck’

– buk lesní Tento kultivar vznikl poměrně dávno, poprvé se objevil již ve druhé polovině 19. století ve Skotsku. Roste stejně pomalu jako původní botanický druh, výšky kolem 18 metrů dosáhne až za několik lidských generací. I při maximální výšce šířka jeho koruny jenom málokdy přesáhne hodnotu 3 m. Z odrůdy ’Dawyck ’ časem ještě vznikly dva další kultivary – ’Dawyck Purple’ s červenými listy a ’Dawyck Gold ’ s listy nejprve zlatě žlutými, později v roce pak světle zelenými. Tyto buky velmi dobře tolerují řez a tvarování, takže je možné udržet je i v menších velikostech. Nároky na prostředí jsou stejné jako u ostatních buků – potřebují tedy zejména dobře propustnou půdu
a ne příliš suchý a spalující vzduch.

UlmusUlmus carpinifolia ’Wredei ’

– jilm; brest Velmi atraktivní strom, oblíbený zejména kvůli svěžímu žlutě zelenému vybarvení listů. Mladé jilmy rostou jako velmi úzké, sloupovité stromy. V pozdějším věku se však koruna v horní části trychtýřovitě rozevírá a roste potom jako širší. Ale i v tomto případě platí, že jilm velmi dobře snáší řez, takže stačí poměrně málo a jilm lze udržet ve velmi úzkém tvaru. Pro tento jilm je někdy obtížné najít správnou polohu, neboť na přímém slunci bývají žluté listy často popálené. V zastíněných polohách listy sice nijak netrpí, ale ztrácejí zlatě žlutou barvu, která se mění na světle zelenou. Nejlepší stanoviště je v místě, kde se během dne střídá slunce a stín, nebo kde slunce svítí převážně v dopoledních hodinách.

Text a foto Pavel Chlouba